Na počátku bylo Slovo .... - satira

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u papíru a to Slovo bylo Matematika. To bylo na počátku u papíru.
Všechno povstalo skrze ni a bez ni nepovstalo nic, co je. V ní byl život a ten život byl světlem lidí. A to světlo svítí ve tmě, a tma je nepohltila.
Skrze trojný integrál sestavený pomocí pětinásobné integrace dvojného totálního diferciálu byla spočítána odchylka popisující změnu v čase způsobenou postupnou iterační Newtonovou metodou.
Na počátku byla matematika. A ta matematika se skládala z geometrie, lineární algebry a obecné matematiky. Matematika si definovala čísla, tělesa, limity, matematické operace, podmínky řešení a jiné procedury. Postupem času si matematika vytvořila skicák a skrze skicák povstalo vše, co je. A co nepovstalo srkze skicák, to nepovstalo vůbec.
Nejprve skrze skicák vznikl matematicky nedefinovatelný ráj, který byl limitně omezen ve všech 17 dimenzí. Později matematika zjistila, že postačí 4 dimenze, přičemž v praxi se vyskytnou spíše jenom 3.
A tak si matematika řekla: "Své pokusy musím někde tvořit a někde zase mazat." A tak vznikl vesmír. Vesmír vznikl skrze papír, proto je. Součástí vesmíru matematika definovala i Zemi, malou a placatou plochu, která se jevila jako lichoběžník. Zde se počaly první experimenty pro matematiku. A matematika viděla, že je to dobré. To byl den první, den povstání vesmíru skrze papír.
Dalšího dne matematika definovala třetí rozměr, tím se z lichoběžníkové Země stala koule. Různé integrační metody však z koule učinily kouli s nepřesností. Tento den bylo matematicky definováno nebe. A matematika viděla, že je to dobré. To byl den druhý, den povstání třetího rozměru a nebe skrze papír.
Dalšího dne matematika kvůli nepřehlednosti 3D zavedla barvy, kterými by mohla hloubku vykreslit. A matematika viděla, že je to dobré. To byl den třetí, den povstání barev skrze papír.
Dalšího dne matematika kvůli neočekávaným vnějším vlivům zadefinovala bez dokázání matematického tvrzení jídlo. Tím počal věk ryb, drůbeže, koní, ptactva, šelem, červů, hmyzu a jiných živočichů. Matematika byla hladová a touto definicí se nasytila. A matematika viděla, že je to dobré. To byl den čtvrtý, den povstání jídla skrze papír.
Dalšího dne matematika dostala potřebu jít na záchod. A když viděla, že žádná její křivka, křivkový integrál, lichoběžník či výsečnicový lagrandový multiplikátor nedokáže tu vůni potlačit, zavedla rostliny, které by tuto nepříjemnou vůni pohltily. A matematika viděla, že je to dobré. To byl den pátý, den povstání rostlin skrze papír.
Dalšího dne matematika uviděla, že některé věci nedokáže popsat. Proto po zkušenostech získaných v minulých dnech, které však díky gumě prošly vymazáním, rázně zadefinovala obory, které by ty ony některé věci dokázaly popsat. Tím matematika zavedla fyziku, chemii, informatiku a obor zabývající se jevy nepatřící ani do jedné dříve uvedené skupiny. Tím matematika poznala a pochopila i jiné jevy, které předtím neznala. A matematika viděla, že je to dobré. To byl den šestý, den vzniku dalších oborů skrze papír.
Dalšího dne matematika pochopila, že ještě musí učinit 2 věci, ale má jen jeden den. Ty věci jsou odpočinek a stvoření člověka k obrazu svému. I řka dnešní matematická poučka: "Proč to dělat jednoduše, když to jde dělat složitě." Takže dnes víme, že sedmý den vznikl člověk k obrazu matematiky. Vznikl tvor dokonalý, tvor tvořivý a tvor podléhající definicím. A matematika viděla, že je to dobré. To byl den sedmý, den vzniku člověka skrze papír.
Osmého dne, jak jistě všichni víme, se nic nedělo. Ale matematika si v rámci svých definic zadefinovala osmý den. Den, kdy odpočívala. Vlastně neodpočívala, ale litovala, že stvořila člověka, který zpochybnil každý její krok, každou její definici. To byl den osmý, den vzniku pochybnosti o pravdivosti matematických tvrzení skrze papír.
Potom si člověk zadefinoval ženu ze svého žebra k obrazu svému a s ní žil po nějakou tu dobu v ráji. To je ale už ovšem jiný příběh...